Rekondice Roska Teplice v Kamenickém Šenově

(článek v časopise Roska č.3/2009)

   Opět se sešel rok s rokem a my se blížíme ke Kamenickému Šenovu. Silnice o rok zestárly, přibylo děr, jinak nám připadá všechno známé a stejné.

   Mrholí. Všichni se snažíme dostat co nejrychleji do restaurace. Záhy se nám to daří a odměnou je nám horká káva. Pak už nám zbývá jen vyndat věci z aut a ubytovat se.

   Odpoledne začínáme cvičením. Napřed jen tak zlehka, náročnější cviky si necháme raději až na druhý den. Blíží se večer, venku prší a je zima. Po večeři se scházíme ve společenské místnosti. Seznamujeme se s programem na celý týden. A pak hurá do peřin.

   Druhý den ráno - šok! Mezi dveřmi stojí černokněžník. Na sobě černý plášť s hvězdami, na hlavě velký klobouk, v ruce velký pytel. Pomalu se ke mně blíží. Rozespalý zalézám pod peřinu a potom - přeje mi dobré ráno, z pytle vytáhne cukrovinku a pohladímě.

Vstáváme, jdeme se umýt a hurá na rozcvičku. Venku je nevlídno, cvičíme, abychom se zahřáli a potom se všichni vydáváme na snídani.

Je nedělní dopoledne, bereme si karimatky a jdeme si protáhnout tělo. Cvičení je zaměřeno na protáhnutí našeho ztuhlého svalstva.

   Po obědě nás čeká přednáška. Z Teplic za námi přijela paní Dr. Machalická. Netušila, co může očekávat, ale velmi brzy zjišťuje, že přednáška se postupně mění v diskusi. Atmosféra se uvolňuje a za chvíli dotaz stíhá. Po více než dvou hodinách můžeme konstatovat, že jsme se dozvěděli spoustu nových věcí a i paní doktorka ví o našich problémech víc, než se dokáže dozvědět při vyšetření v ordinaci. Lze jedině říci, že odpoledne bylo velice příjemné a všem nám dalo něco nového. Za to můžeme paní doktorce jen poděkovat. 

   Někdo by mohl říci, že rekondice musí být fádní záležitost, jen cvičení, přednášky a zase cvičení. Ale opak je pravdou. Užijeme si spoustu legrace a uvidíme spoustu nových věcí. Byli jsme se podívat ve sklářském muzeu v Kamenickém Šenově. Byla tam výstava maturitních prací žáků sklářské školy. Velmi pěkné a hlavně zajímavé práce. A v nedaleké cukrárničce měli také velmi pěkné a hlavně chutné výrobky.

   Blíží se závěr rekondice a my zjišťujeme, že jsme se ani chvíli nenudili. Teď nás čeká ještě jeden, poslední úkol. Scházíme se ve společenské místnosti a v rámci ergoterapie vyrábíme diplomy. Pro každého jeden, aby měl každý památku na tento týden. Žádné kupované, všechno ruční práce, prostě originály.

   Myslím, že ten čas strávený v Kamenickém Šenově nebyl promarněný, něco nám dal, něco jsme si z toho pobytu mohli odnést a hlavně jsme díky našim sponzorům, firmě SVS Teplice, městským úřadům v Košťanech a Oseku a Dr. Janě Prokešové, nezruinovali náš domácí rozpočet. Těm všem tímto děkujeme.