Záplavová rekondice
Rosky Teplice.

Na začátku června se uskutečnila rekondice Rosky Teplice.
Místem našeho pobytu byl hotel Racek v Úštěku. Ještě den předem jsme nevěděli, zda se rekondice vůbec uskuteční, protože v  Ústeckém kraji byli záplavy.  Úštěk je v Litoměřickém okrese a mosty přes Labe byly uzavřeny. Nakonec jsme se dostali do Litoměřic přes most na dálničním přivaděči. Cestou bylo kolem nás jen jedno obrovské jezero, ze kterého vykukovaly střechy domů.   
Všechno dobře dopadlo a my jsme se mohli těšit na pobyt v krásném hotelu. Za  rok, co jsme tam nebyli, se všechno ještě zlepšilo. Pokoje byly krásně upravené a majitel hotelu vybudoval další čtyři pokoje, které jsou plně bezbariérové a je do nich i bezbariérový přístup zvenčí.  Po  příjezdu jsme měli skvělý oběd  a odpoledne jsme začali lehkým relaxačním cvičením. 
Počasí bylo celý týden krásné, takže jsme toho využili a rozcvičky byly každý den venku před hotelem.

        Den pro nás
začínal budíčkem, který dělala   čarodějnice a toto vytržení z příjemného spánku kompenzovala sladkostmi. Následovala již zmíněná rozcvička a po ní snídaně.  Dopoledne začínalo dobrou kávičkou, při níž se probíraly věci, které nás při naší nemoci trápí a nebyly to jen věci o naší nemoci, ale hlavně problémy s úřady práce, se  správou sociálního zabezpečení a jak se jim
bránit. Když jsme si vylili srdíčka a zdravě se naštvali  šli jsme cvičit. Každé dopoledne bylo cvičení
na posílení a uvolnění svalů. Cvičili jsme hlavně s overbally a cvičební gumou. Velký úspěch mělo cvičení na židlích a hlavně cviky přejaté od Jardy Wojnara. To byla pro nás velká změna a myslím, že všem se to velmi líbilo.  Po cvičení byla půlhodinka odpočinku a následoval oběd. Po obědě, o kterém musíme říci, že byl vždy vynikající a kuchařům musíme vyseknout poklonu, následovaly dvě hodinky osobního volna. Původně měla být po odpočinku hodinu a půl ergoterapie a po ní hodinové cvičení s relaxací, ale to se hned po prvním dnu ukázalo, jako špatné rozhodnutí. Velmi  často se musely  posunovat stoly, abychom si udělali prostor na cvičení a potom zase stěhovat vše zpět. Cvičení a relaxaci jsme tedy zařadili hned po osobním volnu a
ergoterapii jsme dělali až potom. Největším problémem  bylo dostat lidi od rozdělané práce na večeři. Zdá se to neuvěřitelné, ale bylo to opravdu tak. Po večeři už mělo být jen  osobní volno, ale většina lidí se vracela zpět do klubovny a dále se bavila
doděláváním výrobků.   Nejen cvičením a prací živ je člověk, ale také kulturou. Na středeční večer jsme pozvali mého bývalého
spolužáka Tomáše, který skvěle hraje na kytaru a zpívá. Jezdí mezi nás velmi rád a je na něm vidět, že zpíváním a hraním žije. Musím říci, že nikdy návštěvu u nás neodmítl a hrál velmi dlouho do noci.

     Myslím, že rekondice se velmi povedla a
všichni byli spokojeni. Musím také poděkovat našim sponzorům.  Hlavně Severočeské vodárenské společnosti
v Teplicích a MUDr. Prokešové, bez jejichž finanční dotace by pro nás
rekondice byly velmi drahé, nebo v tom horším případě, finančně
nedostupné.           Vladimír Frühauf